Nábor zaměstnanců je menším či větším tématem ve většině firem. Pokud má firma dostatek kandidátů pak se zabývá tím, jak přitáhnout ty pro sebe nejvhodnější, jak udělat nábor jako zážitek, předčít očekávání uchazečů a jiné HR „libůstky“. Pokud má firma o kandidáty nouzi neustále řeší, jak vůbec zaujmout na trhu mezi ostatními zaměstnavateli, a jak přilákat takový počet, aby mohli ostatní zaměstnanci pracovat bez větších přesčasů a nedělat práci za dva nebo jak si zcela nerozbourat mzdový systém tím, že jsou nuceni přeplácet uchazeče zvenčí protože je prostě nutně potřebují.

Realitou dnešních dní pro většinu firem je fakt, že dostatek kvalitních uchazečů není. Pokud má firma potřebu navýšit počet zaměstnanců, byť jen o 20 lidí, je to mnohdy nepřekonatelný problém.

Trh práce v České republice je po Německu druhým nejvíce „šešněrovaným“ v Evropě. Trh je prostor, kde dochází ke směňování statků mezi prodávajícím a kupujícím. Zaměstnanci směňují svůj čas za peníze. Tak to je a bude. Je pěkné, že zaměstnavatelé pracují na hodnotách a nabízejí smysl v práci, ale pořád je to o tom, že zaměstnanci očekávají každý měsíc výplatu.

V našem českém prostředí, ale těžko můžeme mluvit o volném obchodování nebo o tom, že by fungovala volná ruka trhu. Vzhledem k tomu, že pokud zaměstnanec neukradne polovinu firemního vybavení je téměř nevyhoditelný, volný obchod nám trošku stagnuje.

Velkým přínosem vlády by bylo celkové uvolnění podmínek zaměstnávání a umožnění snadnějšího vstupu cizinců na český pracovní trh. Částečně se tomu tak děje díky vládním programům podporujícím ekonomickou migraci. Jsou to programy Program kvalifikovaný zaměstnanec, Program vysoce kvalifikovaný zaměstnanec a Program klíčový a vědecký personál, nicméně jak se projeví, když hodíte zrnko písku do pouště…